Komunikace s firmami je pro nás přirozená, říká proděkan Matyáš

Informatika má ze všech fakult MU zřejmě nejkomplexnější systém partnerství s firmami. Jakých částí života fakulty se spolupráce dotýká?

Řekl bych, že je patrná téměř všude. My ani a priori neříkáme, kam spolupráce zasahovat nemůže. Máme určité portfolio věcí, které firmy obvykle dělají a které nabízíme novým zájemcům o partnerství. Pokud ale firma přijde s nápadem, který se nám zamlouvá a nepříčí se univerzitní politice, jsme pro.

Firemní partneři se podílejí i na tvorbě na výuce studentů. Do jaké míry je nastavování studia čistě věcí fakulty a jak moc zapojujete firmy?

Výuku si samozřejmě necháváme pod naší kontrolou. Když přijde nová firma, má obvykle zájem výuku ovlivnit, protože to vnímá jako možnost vychovat si nové odborníky. Je ale nutné říct, že od okamžiku, kdy se s firmou seznámíme, až po moment, kdy jsou zapojeni do výuky bez potřeby intenzivní kontroly, spolupracujeme minimálně pět, ale spíš osm až deset let. Postupujeme od zapojení „návštěvnickou“ formou, kdy má firma jednu přednášku za semestr, typicky na závěr, a na ní může téma předmětu doplnit náhledem do praxe. Máme ale i několik předmětů, v nichž jsou lidé z firem zapojeni velmi intenzivně. Tady se snažíme, aby to nebylo jednobarevné, takže oslovíme a zapojíme více firem z dané oblasti. My pak máme koordinační úlohu a držíme odbornou laťku. Firmy mohou během několika přednášek ukázat svůj pohled na fungování dané technologické oblasti. V tomto případě už máme vybudovanou velkou důvěru, mnohem spíš než s firmou jako celkem jde o vztah s konkrétními lidmi. Samozřejmě i v tomto případě je pro nás důležité, jak proběhlou výuku hodnotí studenti.

Vybudování ekosystému, jaký je na Fakultě informatiky, je dlouhodobá záležitost. Na co jste při něm naráželi?

Naráželi jsme na spoustu věcí a učíme se dodnes. Jednou z věcí je, že firmy primárně stojí o přístup ke studentům a absolventům, aby mohli získat potenciální zajímavé zaměstnance. To ale pro nás není priorita a musíme si to s firmami hned na začátku otevřeně vyjasnit. Zajímá nás, co firmy potřebují, na druhou stranu nehodláme připravovat absolventy firmám na míru jen proto, aby den poté, co si odnesou diplomy, zapadli do pracovního procesu v dané firmě.  Naše zodpovědnost vůči absolventům je mnohem širší. Chceme, aby pochopili, jak věci fungují. Aby za deset, dvacet i více let mohli stále kreativně pracovat v oblasti IT. Toto se snažíme firmám vysvětlit.

Jaké benefity má fakulta z této spolupráce?

Řekl bych, že jsou dvojího typu. Některé benefity se zúročí téměř okamžitě, například kvalitní závěrečná práce, kde je výsledek okamžitě využitelný. Jiné rysy spolupráce naopak nesou benefity až po letech. Kromě zapojení do výuky je to například spolupráce na projektech. Dnes je čím dál víc projektových a grantových výzev zaměřených na spolupráci s průmyslem. Pro nás je komunikace s firmami natolik přirozená, že domluvit se na zapojení průmyslového partnera do projektu je otázkou několika telefonátů nebo e-mailů. A firmy nám důvěřují, vědí, že nepůjde jen o formální zapojení, ale že výsledkem bude něco skutečně smysluplného pro nás i pro ně.

A jaké možnosti přináší partnerství s průmyslem studentům?

Talentovaný student může už na konci prvního ročníku získat v soutěži, kterou pořádáme v rámci SPP, stipendiované místo ve fakultní laboratoři. Podmínkou je, že místo musí být financované z privátních peněz, nikoliv z projektů nebo jiných výzkumných aktivit. To vede lidi z univerzitních laboratoří a z firem, aby se dohodli, na čem má daný student pracovat. Pro jednotky desítek studentů jsme takto schopni vytvořit unikátní podmínky, které mohou využít pro svou bakalářskou práci. A jejich práce pak mají úroveň ne bakalářskou, ale téměř diplomovou, takto motivovaný student je na úplně jiné úrovni. Studenti druhých a třetích ročníků mohou zase využít široké spektrum stáží, které firmy nabízejí. V magisterském studiu je to pak typicky diplomová práce, která může vzniknout ve spolupráci s průmyslovým partnerem.

Zůstávají talentovaní studenti na fakultě, nebo spíš odcházejí do praxe?

Stává se nám obojí, ale považuji to za normální. Naopak mě překvapuje, jak moc univerzita řeší, že absolventi doktorského studia nebudou zůstávat jen na akademických pozicích, že někteří z nich odcházejí do průmyslu. Pokud jde o pozice ve firmách, které jsou natolik tvůrčí a zajímavé, že na nich budou potřeba absolventi na úrovni Ph.D., je to pro nás běžná součást života. Na druhou stranu máme řadu Ph.D. studentů, kteří zůstanou na fakultě. Před třemi lety jsme spustili možnost doktorského studia s podporou firem, letos už máme více než deset takovýchto Ph.D. studentů. Doktorandi mají díky zapojení firmy vyšší stipendium a především zpětnou vazbu a možnost konzultovat svůj výzkum i s lidmi z firemní praxe.

Jaká máte kritéria pro spolupráci s firmou? A máte přetlak zájemců z průmyslové sféry?

Poslední 2-3 roky máme skutečně převis poptávky o spolupráci a musíme některé firmy odmítat. Kritériem je pro nás shoda na nějakém odborném tématu, minimálně pro vedení diplomových prací. Jsou ovšem i firmy, které by měly zájem stát se členy SPP, ale dělají natolik rutinní věci, že naše laboratoře zájem o spolupráci nemají.

Jaký je hlavní rozdíl mezi přístupem ke spolupráci v Česku, respektive střední Evropě, a například za oceánem? A čerpáte hodně inspirace v zahraničí?

Snažím se vyjíždět do zahraničí a získané zkušenosti co nejvíc zúročit tady u nás. I proto jsou na fakultě a v našem SPP vidět principy převzaté odjinud. Ve spoustě aspektů je například americká univerzita jiná než středoevropská a ne všechny principy musíme nutně převzít. Ale v USA je například zcela běžné, že se člověk z univerzity baví s člověkem z firmy. Oba mají své zájmy a principy a buď se shodnou, nebo se nedohodnou, je ale normální kultivovaně podiskutovat a říct si, zda ano nebo ne. To ve střední Evropě zatím moc neumíme.

Máte nějakou vizi, kam byste chtěl spolupráci s průmyslem na fakultě posunout?

Některé laboratoře se věnují spolupráci velmi intenzivně, mají s ní převážně pozitivní zkušenosti a spolupráci takzvaně umí. Největší bolestí fakulty momentálně je, že tři výzkumné skupiny nesou přes 80 procent spolupráce. Mojí prioritou je věnovat se rozvoji spolupráce tam, kde se zatím příliš nedařila. Chceme taky dál rozvíjet podporu Ph.D. studentů. Nastavení ekosystému máme hotové, chtěli bychom proto, aby nebylo průmyslem podporováno jen deset výjimečných Ph.D. pozic, ale aby to do budoucna byla třeba třetina doktorských studentů na fakultě.

Je tento model přenositelný i na jiné fakulty MU? Nebo je informatika natolik specifická oblast, že to není možné?

Informatika je bezesporu specifická enormní poptávkou firem po absolventech. Ale i v letech, kdy to nebylo tak extrémní jako dnes, se nám spolupráce dařila výrazně víc než jinde na univerzitě. Řada věcí z našeho modelu je jistě přenositelná i na jiné fakulty, není ale možné náš režim jen tak vzít a celý ho zavést jinde. Fakulta, která chce zahájit systematickou spolupráci s průmyslem, si musí otevřeně a upřímně říct, jaké jsou její aktuální priority a čeho by chtěla střednědobě dosáhnout. Když jsme v roce 2007 rozjížděli SPP, hledali jsme inspiraci na úspěšných univerzitách v zahraničí. Myslím, že podobným způsobem se dají zkušenosti využít i na jiných fakultách naší univerzity. Všechny mají nějakou spolupráci s aplikačními partnery, ale obávám se, že se tato spolupráce někdy děje způsobem nepříliš důstojným pro univerzitu. Od toho je třeba se odpoutat a počítat s tím, že při zrodu budou skupiny, které toho využijí víc, a naopak ty, které bude třeba do spolupráce tlačit nebo jim otevřít oči a dám možnost si to vyzkoušet.

Co by podle Vás mohla změnit univerzita jako celek?

Vedení univerzity by mělo takovou spolupráci opravdu chtít a podle mě zatím nechce. Není vyjasněná koncepce spolupráce s aplikačním sektorem. Na jedné straně se něco chce od Centra pro transfer technologií, něco jiného od Kariérního centra, něco od dalších odborů a koordinace je mizivá až žádná. Systém na naší fakultě před lety vznikl spíš jako zaplnění prázdného místa. Univerzita jako celek nás bohužel za 12 let stále nedohnala a já zatím nevidím žádné úsilí, aby se tak stalo.