Primárně je potřeba zkontrolovat smlouvu s poskytovatelem dotace (např. GAČR, MŠMT apod.). Pravidla poskytovatele dotace stanovená v této smlouvě mají totiž aplikační přednost před ustanovením Směrnice (čl. 1 odst. 4 Směrnice). Pokud např. stanoví, že publikace má být šířena v režimu otevřeného přístupu ("Open Access"), je nutno takové závazky respektovat. Obdobnou přednost má ustanovení smluv s třetí osobou (partnerem) mimo MU - typicky se může jednat např. o smlouvu o kontrahovaném výzkumu (zde může být stanoveno, že výsledky vzniklé v rámci výzkumu podléhají utajení nebo že plně náleží objednateli).

Obecně rozhodování o zaměstnaneckých autorských dílech^[1] spadá do kompetence vedoucího příslušného hospodářského střediska (v případě fakulty se tak jedná o děkana). Jedním z případů, kdy o "osudu" publikačního výstupu rozhoduje sám autor, jsou díla, která vznikla za účelem publikace v odborných časopisech nebo sbornících z konferencí, které nevydává MU. Další případy může stanovit vnitřní norma příslušné fakulty (např. směrnice či opatření děkana - čl. 17 odst. 4 Směrnice). Vnitřní norma příslušné fakulty též může stanovit povinnost vkládat zaměstnanecká díla do Repozitáře zaměstnaneckých děl Informačního systému IS MU.^[2] Postup při ukládání zaměstnaneckých děl do Repozitáře pak stanovuje Směrnice MU č. 4/2013 Repozitář zaměstnaneckých děl.

MU ponechává výkon majetkových práv autorských svým zaměstnancům k zaměstnaneckým dílům, která vznikla za účelem publikace v odborných časopisech nebo sbornících z konferencí (čl. 17 odst. 1 Směrnice). To znamená, že v případě těchto děl může vykonávat práva autor. Může tedy např. právě uzavírat i licenční smlouvu. (čl. 17 odst. 1 Směrnice) a zároveň může rozhodnout i o způsobu zveřejnění díla (například v režimu Open Access pod licencemi Creative Commons). Nemění se ale status díla - stále se tedy jedná o dílo zaměstnanecké a je třeba plnit povinnosti k nim se vztahující dle Směrnice MU č. 4/2013 Repozitář zaměstnaneckých děl. Tedy pokud stanovuje příslušný vnitřní předpis HS povinnost ukládat zaměstnanecká díla do repozitáře, je nutno tak učinit, samozřejmě ale pouze pokud to dovoluje příslušná licenční smlouva s vydavatelem.

MU ponechává výkon majetkových práv autorských svým zaměstnancům k zaměstnaneckým dílům, která vznikla za účelem publikace v odborných časopisech nebo sbornících z konferencí. Výkon práv zahrnuje i inkasování licenční odměny, autor (zaměstnanec) tedy může případnou odměnu přijmout. V tomto případě se jedná o jeho příjem z tzv. samostatné činnosti (§ 7 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů). Autor musí sám tento příjem přiznat a zdanit. Dále se nemění status díla - stále se tedy jedná o dílo zaměstnanecké a je třeba plnit povinnosti vyplývající ze Směrnice MU č. 4/2013 Repozitář zaměstnaneckých děl. Tedy pokud stanovuje příslušný vnitřní předpis fakulty povinnost ukládat zaměstnanecká díla do repozitáře, je nutno tak učinit, samozřejmě ale pouze pokud to dovoluje příslušná licenční smlouva s vydavatelem.

MU sice ponechává výkon majetkových práv autorských svým zaměstnancům k zaměstnaneckým dílům, která vznikla za účelem publikace v odborných časopisech nebo sbornících z konferencí (čl. 17 odst. 1 Směrnice), z tohoto pravidla ale existuje výjimka, a to v případě děl, kterých má být využito pro potřebu MU, zejména pro účely zveřejnění v časopisech a sbornících z konferencí, které vydává MU (čl. 17 odst. 3 Směrnice). Vnitřní norma příslušné fakulty (směrnice či opatření děkana) však může tato pravidla modifikovat (čl. 17 odst. 4 Směrnice). Jelikož se jedná o dílo zaměstnanecké, je třeba plnit povinnosti vyplývající ze Směrnice MU č. 4/2013 Repozitář zaměstnaneckých děl. Pokud stanovuje příslušný vnitřní předpis fakulty povinnost ukládat zaměstnanecká díla do repozitáře, je nutno tak učinit, samozřejmě ale pouze pokud to dovoluje příslušná licenční smlouva s vydavatelem.

MU ponechává výkon majetkových práv autorských svým zaměstnancům k zaměstnaneckým dílům, která vznikla za účelem publikace v odborných časopisech nebo sbornících z konferencí (čl. 17 odst. 1 Směrnice). Z tohoto pravidla ale existuje výjimka, a to v případě děl, kterých má být využito pro potřebu MU, zejména pro účely zveřejnění v časopisech a sbornících z konferencí, které vydává MU (čl. 17 odst. 3 Směrnice). O příspěvku do sborníku, který nevydává MU, tak může rozhodovat autor zaměstnanec sám (tedy uzavírat smlouvu). U těch, které mají být zařazeny do sborníku, který vydává MU, o nakládání s dílem rozhoduje děkan fakulty. Dále pak je nutno plnit povinnosti vyplývající ze Směrnice MU č. 4/2013 Repozitář zaměstnaneckých děl. Tedy pokud stanovuje příslušný vnitřní předpis HS fakulty povinnost ukládat zaměstnanecká díla do repozitáře, je nutno tak učinit, samozřejmě ale pouze pokud to dovoluje příslušná licenční smlouva s vydavatelem.

Záleží na popisu práce jednotlivého zaměstnance. U akademických pracovníků se ale takováto publikační činnost předpokládá, resp. je to jejich pracovním úkolem. V takovém případě se jedná o dílo zaměstnanecké. Pokud se nejedná o články do odborných časopisů a sborníku (čl. 17 odst. 1 Směrnice) vykonává práva MU. Zaměstnanec sám tedy obecně nemůže sám uzavřít případnou licenční smlouvu k odborné knize bez toho, že by mu to umožnil vnitřní předpis fakulty (např. směrnice či opatření děkana - čl. 17 odst. 4 Směrnice). Pokud takový vnitřní předpis na fakultě není, musí s uzavřením licenční smlouvy autorem souhlasit děkan fakulty (vedoucí HS), resp. jím pověřená osoba.

Pokud se s kolegou oba tvůrčím způsobem podílíme na knize, jedná se o tzv. dílo spoluautorské. Autorská práva náleží všem spoluautorům společně a nerozdílně. To znamená, že rozhodovat o jeho osudu musí jednomyslně. Výše tvůrčích příspěvků může mít vliv na rozdělení licenční odměny, nikoliv na oprávnění nakládat s dílem. Tedy spoluautor, který napsal větší část článku, nemůže "přehlasovat" druhého autora. Ohledně nakládání se spoluautorským "podílem" platí to, co pro jiná zaměstnanecká díla na MU. U děl, která vznikla za účelem publikace v odborných časopisech nebo sbornících z konferencí (čl. 17 odst. 1 Směrnice), je ponechán jejich výkon příslušným zaměstnancům, u ostatních pak, pokud vnitřní předpis fakulty nestanovuje jinak, rozhoduje o nakládání s dílem děkan, či jím zmocněná osoba. Pokud jsou spoluautoři z rozdílných HS, musí o takovém nakládání rozhodnout obě HS.

Obecně k autorskému dílu, které vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů, přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně (§ 8 AutZ). To znamená, že rozhodovat o jeho osudu musí jednomyslně. Příslušný akademik pak k publikaci potřebuje souhlas obou studentů. Jelikož je výkon majetkových práv k dílům, která vznikla za účelem publikace v odborných časopisech, ponechán zaměstnancům MU, není potřeba souhlas další osoby než autorů. Situace by se fakticky neměnila ani kdyby byli studenti zaměstnáni na MU za účelem řešení projektu, v rámci něhož článek vznikal (např. na základě dohody o provedení práce). Dílo by bylo dílem zaměstnaneckým - spoluautorským a výkon práv k němu by byl ponechán jednotlivým zaměstnancům (akademikovi a studentům).

Ne. Pouhý odborný poradce, konzultant či vedoucí práce nejsou spoluautory (§ 8 AutZ). Spoluautorem je pouze ta osoba, která dílo (spolu)vytváří vlastní tvůrčí činností. Stejně tak nemá student žádnou právní povinnost uvádět vedoucího práce, ani v poděkování. Jedná se o pouze o (morální) zvyk, resp. obyčejnou lidskou slušnost.

V případě vytvoření databáze (podmínky ochrany jsou stanoveny v § 88a AutZ) zaměstnanci MU náleží zvláštní práva pořizovatele databáze MU. Licenční nebo převodní smlouvy pak uzavírá děkan fakulty, případně jím zmocněná osoba, kde jsou zaměstnanci, kteří databázi pořídili, zaměstnaní.

Otevřený režim k vědeckým publikacím je ve své právní podstatě výkonem majetkových autorských práv. Postupovat je tak potřeba v souladu s čl. 17 odst. 1 a odst. 5 Směrnice, Směrnicí MU č. 4/2013 Repozitář zaměstnaneckých děl a příslušných vnitřních předpisů daného hospodářského střediska (fakulty). Primárně je otevřený přístup k zaměstnaneckým dílům realizován pomocí Repozitáře zaměstnaneckých děl Informačního systému IS MU.^[2] U děl zaměstnaneckých, u kterých byl ponechán výkon majetkových práv u zaměstnanců (tj. díla určená k publikaci v odborných časopisech a sbornících), tak zaměstnanec v zásadě může učinit. Musí si ale zajistit příslušná práva u vydavatele časopisů a sborníků. Pokud tedy uzavře výhradní výlučnou smlouvu s vydavatelstvím, již tak učinit nemůže, neboť k tomu není oprávněn. V případě ostatních děl (prezentace, učební texty, skripta) rozhoduje o takovém zveřejnění v režimu Open Access obecně děkan, v souladu se Směrnicí MU č. 4/2013 Repozitář zaměstnaneckých děl a příslušným vnitřním předpisem.

V souladu s čl. 18 Směrnice může zaměstnanec skrze příslušnou kontaktní osobu pro duševní vlastnictví požádat MU o udělení tzv. zpětné licence (§ 58 odst. 3 AutZ). Děkan fakulty (vedoucí hospodářského střediska) pak rozhodne o uzavření licenční smlouvy se zaměstnancem nebo mu udělí souhlas s výkonem majetkových práv.

Původce, který vynález, nebo užitný vzor vytvořil v rámci pracovněprávního vztahu k MU, má povinnost tuto skutečnost oznámit CTT. K oznámení je třeba využít formulář "Oznámení původce o vzniku předmětu průmyslového vlastnictví", který je přílohou č. 1 ke Směrnici.

Do formuláře Oznámení se vyplňují především informace o samotném vynálezu či technickém řešení, a informace o jeho původcích. Informace v oznámení mají sloužit k tomu, aby mohla MU náležitě posoudit, zda bude k těmto předmětům průmyslového vlastnictví uplatňovat práva. V případě jakýchkoliv nejasností při vyplňování Oznámení má původce možnost požádat o součinnost CTT, které původci poskytne veškeré informace o ochraně průmyslového vlastnictví a asistenci při vyplňování Oznámení a sumarizaci případných příloh. K Oznámení je nutné přiložit jakoukoliv dokumentaci, která by mohla hrát roli při posuzování, zda chce MU uplatnit práva k průmyslovému vlastnictví (jaká dokumentace to konkrétně je Vám v rámci konzultace sdělí pracovníci CTT).

Oznámení zpracují pracovníci CTT, kteří vyhodnotí, zda oznamovaný výsledek je předmětem průmyslového vlastnictví. Na základě zjištěných skutečností CTT vypracuje "Stanovisko k uplatnění práva MU k předmětu průmyslového vlastnictví". O vlastním uplatnění práv pak rozhoduje v zákonné lhůtě 3 měsíců ředitel CTT, a to na základě pověření, které mu udělil rektor MU. O rozhodnutí o uplatnění práv jsou vyrozuměni původce a děkan fakulty (vedoucí hospodářského střediska), kde předmět průmyslového vlastnictví vznikl.

MU uplatňuje právo k předmětům průmyslového vlastnictví zejména tehdy, kdy je předmět průmyslového vlastnictví pro MU přínosný, tj. především je-li předmět průmyslového vlastnictví způsobilý k externímu komerčnímu využívání.

Jestliže ředitel CTT rozhodne o neuplatnění práva ze strany MU, nebo k rozhodnutí nedojde v zákonné lhůtě 3 měsíců, přechází právo k danému výsledku zpět na původce.

Ano, v takovém případě přechází právo k danému výsledku zpět na původce. Původce tak může sám s takovým předmětem průmyslového vlastnictví nakládat a MU má povinnost o něm zachovávat mlčenlivost, aby nebyla ohrožena možnost ochrany patentem nebo užitným vzorem. Původce však veškerou ochranu realizuje ve vlastní režii a na vlastní náklady.

Je-li publikována informace o vynálezu či technickém řešení před podáním přihlášky patentu/užitného vzoru (jde o tzv. předuveřejnění), nelze daný výsledek chránit formou průmyslově-právní ochrany. Proto jsou v souladu s čl. 9 odst. 2 Směrnice všechny informace o vynálezech a technických řešeních předmětem obchodního tajemství, o kterém je třeba zachovávat mlčenlivost. Informace o vynálezech a technických řešeních se tedy nesmí zveřejňovat ani v podobě publikací či v rámci konferenčních příspěvků, či dokonce jejich abstraktů, a to minimálně do okamžiku podání patentové přihlášky/přihlášky užitného vzoru.

Ochranu průmyslového vlastnictví MU má v gesci CTT, které na základě rozhodnutí uplatnění práva k předmětu průmyslového vlastnictví zahajuje kroky vedoucí k zajištění jeho ochrany. Především provádí potřebné rešerše a prostřednictvím patentových zástupců zajišťuje podání patentových přihlášek/přihlášek užitných vzorů. Není-li dohodnuto jinak, nese náklady související s průmyslově-právní ochranou CTT.

U patentu je maximální doba ochrany 20 let, v případě užitného vzoru jde max. o 10 let. Doba ochrany se počítá vždy od podání přihlášky. Základní přehled informací o průmyslovém vlastnictví poskytují stránky Úřadu průmyslového vlastnictví.

Prosím předejte tuto informaci manažerům CTT, kteří podniknou další kroky směřující k zajištění legálního komerčního užití průmyslového vlastnictví.

Ano, jde o tzv. motivační odměnu, která se poskytuje v souladu s podmínkami uvedenými v čl. 24 Směrnice. Tato motivační odměna se hradí z prostředků hospodářského střediska (fakulty), na kterém předmět průmyslového vlastnictví vznikl. Motivační odměna se vyplácí automaticky uplatní-li MU právo k příslušnému předmětu průmyslového vlastnictví, a to ve výši minimálně 1.000,- Kč. Výše motivační odměny se odvíjí od technického a komerčního významu konkrétního výsledku a rozhoduje o ní vedoucí hospodářského střediska (fakulty).

Ano, v případě, že se vyplacená motivační odměna dostane do zjevného nepoměru s přínosem, kterého dosaženo komerčním využíváním daného výsledku.

O tom, zda bylo dosaženo nepoměru a o výši odměny z komercializace rozhoduje CTT, na základě výše výnosů z komerčního využívání, výši nákladů na ochranu vynálezu atd.

Postup se řídí Metodickým pokynem CTT "Přihlašování ochranných známek a udržování jejich ochrany na Masarykově univerzitě" (dále jen "Pokyn"). Je zapotřebí vyplnit Žádost o registraci ochranné známky, ve které se uvede jaké označení má být registrováno a účel registrace. Žádost následně CTT předkládá k rozhodnutí rektorovi MU. Pokud rektor MU rozhodne o vhodnosti a užitečnosti ochrany, zahájí CTT kroky vedoucí k registraci ochranné známky.

Ochranná známka je zapsána na dobu 10ti let, kterou lze opakovaně prodlužovat o dalších 10 let. Před skončením ochrany požádá CTT příslušné pracoviště o stanovisko ohledně prodloužení doby ochrany označení. Je-li stanovisko ze strany příslušného pracoviště kladné, navrhne CTT rektorovi MU, aby doba ochrany byla prodloužena. Po zaplacení poplatku za obnovu zápisu u Úřadu průmyslového vlastnictví se doba ochrany obnoví o dalších 10 let.

Předejte prosím tuto informaci CTT, které se bude záležitosti ve spolupráci s Právním odborem RMU věnovat. Ochrana, kterou poskytuje označením ochranná známka, není neomezená, ne vždy proto musí jít o neoprávněné užití.