Nová metoda rozpozná nádor tlustého střeva z krve
Hotová a klinicky ověřená sada by mohl být lékařům k dispozici do dvou let.
Je rozdíl mezi aplikovaným výzkumem končícím odbornou publikací a výzkumem atraktivním pro průmysl, říká Ondřej Slabý
Ondřej Slabý působí v institutu CEITEC MU a na Biologickém ústavu Lékařské Fakulty MU, kde se jako jeden z mála v České republice dlouhodobě věnuje vývoji inovativní diagnostiky nádorových onemocnění. Nedávno podepsala MUNI spolu s Masarykovým onkologickým ústavem a společností BioVendor licenční smlouvu na diagnostickou sadu pro detekci kolorektálního karcinomu, kterou tým Slabého vynalezl, a která by mohla být do dvou let k dispozici lékařům. Co bylo v procesu licencování diagnostické sady klíčové? Podle Slabého to bylo prolnutí zájmů ve správný čas na správném místě.
Jak často se dostane výsledek akademického výzkumu do praxe?
Moc často ne. Existuje totiž rozdíl mezi aplikovaným výzkumem končícím na úrovni odborné publikace a aplikovaným výzkumem atraktivním pro průmyslového partnera umožňujícího jeho následnou komercializaci. To, co hledá průmyslový partner, často není to, kde akademický výzkum končí. Když si promluvíme se zástupci průmyslu, kteří mají zkušenosti s patentováním akademického výzkumu, třeba se společností BioVendor, zjistíme, že při jejich ověřovacích studiích verifikují asi jen jeden z deseti výsledků akademického výzkumu, u kterých přemýšleli o licencování. Neznamená to ale, že naše výzkumy jsou špatné, jen nenaplňují očekávání průmyslových partnerů. To nám říká, že míra dokončenosti výzkumu na akademické straně není dostatečná, a to je možná největší překážkou pro spolupráci. Pokud bychom totiž na úrovni univerzity pokročili v ověřování našich výsledků o jednu úroveň dále, zjistili bychom, že pouze velice malá část našeho výzkumu má opravdu aplikační potenciál. To samozřejmě nemusí snižovat význam výzkumu z hlediska jeho možného přínosu k poznání.
Jak by se dala zmíněná překážka odstranit?
Sdílením zkušeností a vzájemným vzděláváním. Nemyslím tím vzdělávání na úrovni uměle vytvářených seminářů, ale přímou interakci obou partnerů, protože jenom ta dokáže vytvořit jasnější představu o očekávání obou stran. Jednou z cest může být například náš projekt RNADIAGON (H2020 RISE, http://www.rnadiagon.eu/), do kterého jsou zapojena partnerská pracoviště z pěti zemí včetně USA, jehož cílem je propojit akademické pracovníky s průmyslovými partnery pomocí stáží, při kterých dochází ke sladění představ obou stran o spolupráci.
Co bylo podle Vás klíčové k úspěšné spolupráci s firmou BioVendor?
Klíčem ke spolupráci byly naše společné zájmy, které se prolnuly ve správný čas na správném místě. Společnost BioVendor se rozhodla rozvíjet technologii na detekci biomarkerů na bázi mikroRNA. Hledala pro tuto technologii aplikaci, a my jsme v rámci našeho výzkumu právě popsali nové diagnostické mikroRNA u kolorektálniho karcinomu. Spolupráce tak nějak organicky vyplynula z potřeby komerčního partnera najít aplikaci k jeho licencované technologii.
Jak probíhala spolupráce s Biovendorem z pohledu vědce?
Průmyslový partner měl od začátku jasné představy o tom, co vše musí být provedeno, než k samotnému licencování dojde, a vzhledem k tomu, že jde o jeho pilotní projekt v oblasti mikroRNA diagnostiky, je pro něj výsledek spolupráce velmi důležitý. Protože chtěla společnost BioVendor provést validační studii ve svých laboratořích, vznikla nejprve smlouva, která vymezovala rámec spolupráce tak, aby se všechny strany cítily komfortně. Roli klinického partnera, který zajistil biologický materiál a zpracoval některá klinická data potřebná pro potvrzení diagnostické hodnoty biomarkerů, sehrál Masarykův onkologický ústav. Bez partnerství s ním by výzkum nebylo možné uskutečnit. Díky legislativní podpoře Masarykovy univerzity nemusel náš výzkumný tým sám řešit právní charakter věci a mohl se soustředit na samotný výzkum. Spolupráce je nyní ve fázi licenční smlouvy a vnímám to jako krok k tomu, aby se tento projekt posunul ještě dál.
Co by pomohlo vědcům podpořit proces komercializace u jejich výsledků?
Když se podíváte čistě do odborné literatury, najdete tisíce publikací obsahujících jakýsi příslib něčeho aplikovatelného, ale jejich reálný aplikační potenciál je nulový. Pokud má vědec ambice výsledek aplikovat, neměla by jeho práce končit na úrovni odborné publikace a výsledky by neměl publikovat dříve, než jsou ochráněny. Pak už stačí jen najít vhodného partnera. Existuje dnes mnoho snah systematicky vyhledávat partnery na základně různého
typu výzkumu, ale myslím si, že pokud se vědec zabývá výzkumem s aplikační komponentou, měl by si být velmi dobře vědom toho, kdo je jeho potencionální průmyslový partner. Jako součást své agendy by kromě intenzivní spolupráce s budoucím uživatelem inovace (v našem případě lékaři-onkologové), měl rovněž zmapovat průmyslový sektor nacházející se v jeho výzkumném zájmu a oslovit ho. Pokud jsou výsledky výzkumu slibné, je na druhou stranu velice pravděpodobné, že vědce průmysl identifikuje sám.
Na čem teď pracujete a na co se můžeme těšit?
Jedním z produktů, na kterém teď pracujeme se společností Generi Biotech, a který pokročil do úrovně klinického testování, je tkáňová mikroRNA diagnostika na předpověď léčebné odpovědi na léčbu monoklonálními protilátkami proti receptoru EGFR u metastatického kolorektálního karcinomu. Test je teď ověřován v tříleté prospektivní multicentrické studii RASMIR (EudraCT Number: 2018-001210-15), která je koordinována z Masarykova onkologického ústavu. Pacienti jsou stratifikováni do ramen na základě hladin našeho experimentálního biomarkeru, podle kterého je v rámci této studie indikována léčba, a pokud se ukáže, že tento přístup pro pacienty přináší benefit z hlediska přežití, tak to bude jeden z nutných klinických důkazů, že práce s tímto biomarkerem má smysl a měl by tak velkou šanci na úspěch.
