Non Disclosure Agreement v praxi

Pokud existuje nějaký unikátní výzkum, jehož výsledky ještě nejsou ve fázi, kdy by byly způsobilé k ochraně formálními prostředky právní ochrany průmyslových práv (např. patentem nebo užitným vzorem), ale potřebujeme je přitom s někým konzultovat či sdílet (vědecká spolupráce, jednání s komerčním partnerem), je potřeba tyto výsledky či obecně informace relevantně právně chránit. K takové ochraně slouží dohoda o mlčenlivosti, často označovaná také jako „NDA“ (Non Disclosure Agreemen), „CA“ (Confidentiality Agreement), „CDA“ (Confidential Disclosure Agreement) nebo SA (Secrecy Agreement).

Obecně je potřeba tuto smlouvu uzavřít vždy před začátkem jakéhokoliv jednání s jinou institucí, organizací či obchodním partnerem, pokud si přejeme zajistit, aby tyto informace nebyly zveřejněny nebo sděleny třetí osobě. Nutno poznamenat, že zveřejněním informace o vynálezu, u kterého ještě nebylo požádáno o jeho formální ochranou formou patentu, by jeho odtajnění široké veřejnosti vedlo k nepatentovatelnosti. NDA lze uzavřít buď ke každému konkrétnímu projektu, nebo na veškerou spolupráci stran, případně jsou ustanovení o mlčenlivosti součástí širšího smluvního rámce jako součást jiné smlouvy. Rovněž jako u MTA jde o nepojmenovanou „inominátní“ smlouvu, tedy smluvní typ výslovně neupravený v občanském zákoníku, kterou na MU pomáhá uzavírat CTT. Předmětem této smlouvy je, jak je nastíněno výše, právní ochrana důvěrných informací předávaných mezi smluvními stranami této smlouvy a vymezení jejich vzájemných práv a povinností.

Základem každé NDA je řádné vymezení důvěrných informací, které může dosahovat škály od velmi přesného vymezení informací v podobě přehledu/specifikace konkrétních materiálů, dat, know-how nebo výsledků výzkumu (které mohou být vyjmenovány i v příloze smlouvy) až po velmi obecné a nekonkrétní znalosti a poznatky, příp. lze vymezení rozsahu důvěrných informací ponechat i na obecném mechanismu, že jde o všechny informace předávané stranami smlouvy nebo které strany označí za „důvěrné“. Vymezení důvěrnosti musí být následováno závazkem mlčenlivosti přijímací strany a stanovením konkrétních mechanismů jeho zabezpečení. Vhodné je uvádět i účel, za jakým jsou informace poskytovány, neboť tím může být omezen způsob nakládání s informacemi a je to rovněž dobré vodítko pro následný výklad smlouvy. Z hlediska „funkčnosti“ smlouvy je pak zcela stěžejní stanovení sankce při porušení závazku mlčenlivosti, která má nejčastěji formu jednorázové smluvní pokuty při každém neoprávněném zveřejnění informace. Variantou je i opakující se smluvní pokuta nabíhající za každý den porušení závazku mlčenlivosti. Pokud smluvní pokuta výslovně ve smlouvě sjednána není, je neoprávněné zveřejnění důvěrné informace porušením závazku mlčenlivosti, které je porušením smlouvy jako takové s příslušnými zákonnými právními následky, mezi nimiž je stěžejní právo na náhradu vzniklé škody. Z ryze praktického pohledu je důležité řádně vymezit dobu trvání smlouvy, možnosti jejího předčasného ukončení a také nezapomenout na úpravu mechanismu, jak bude s informacemi nakládáno po ukončení této smlouvy.