Univerzita uzavřela s firmou licenci na sloučeniny k nadějnému výzkumu nukleáz

„Z pohledu rozsahu, významu a potenciálního finančního přínosu pro MU jde zatím o nejvýznamnější licenci, kterou jsme na Centru pro transfer technologií pomáhali uzavřít,“ hodnotí posun dr. Radoslav Trautmann, který má jako vedoucí Oddělení transferu technologií CTT spolupráci s firmou Artios na starosti. Už více než rok spolu s kolegy poskytuje servis docentům Lumírovi Krejčímu a Kamilu Paruchovi, kteří výzkumnou spolupráci vedou.

Dvojice vědců z MU pracuje s britskou společností na vývoji nových způsobů léčby rakoviny. Konkrétně se zaměřují na inhibici nukleáz, tedy enzymů, které se podílejí na opravě poškozené DNA. Zablokování tohoto procesu opravy DNA v rakovinných buňkách vede k jejich zničení, odborníci se proto domnívají, že látky blokující činnost nukleáz mohou mít široký potenciál při léčbě celé řady nádorů.

„Těší nás, že můžeme oznámit licencování našeho společného výzkumu s Masarykovou univerzitou. Dokazuje to velký pokrok, kterého jsme v rámci naší spolupráce s výzkumnými týmy Lumíra Krejčího a Kamila Parucha dosáhli. Program, který bude licencován, má potenciál stát se základem pro novou, špičkovou léčbu rakoviny, založenou na takzvané DNA Damage Response, což dále potvrzuje naši pozici lídra v této oblasti,” říká generální ředitel společnosti Artios Pharma dr. Niall Martin.

Smlouvy uzavřené s firmou Artios aktuálně umožňují nadějný výzkum financovat plně z peněz této soukromé společnosti. „Jsme přesvědčeni, že Artios je schopen dotáhnout tento program do klinického použití, aby mohl být přínosem pro pacienty s rakovinou,” věří Lumír Krejčí.

V případě, že by výzkum během let skutečně vyústil ve zcela inovativní řadu léčiv na rakovinu, budou Masarykově univerzitě plynout i významné příjmy z této licence. „Příjmy z licencí či royalties, které přicházejí na Centrum pro transfer technologií, jsou po odečtení nákladů, které má univerzita například s patentovou ochranou, následně přerozdělovány: část putuje jako motivační odměna původcům duševního vlastnictví, další část potom univerzitě, respektive příslušným fakultám. Vydělané peníze se tak reinvestují do dalšího výzkumu respektive do našich vědců, kteří se o daný vynález zasloužili,“ dodává dr. Trautmann.